Vyrůstala jsem v Mogotio, malé vesnici vzdálené čtyři hodiny od Nairobi v Keni. Vyrůstala jsem v chudobě – do školy jsem chodila bosá a do postele o hladu. 

Školy v Keni jsou velmi drahé, zejména střední školy. Musela jsem se dívat, jak moje máma jako samoživitelka tvrdě pracuje, aby zaplatila vzdělání mých starších sester. Naši sousedé říkali: „Proč pracuješ tak tvrdě, abys dopřála vzdělání svým dcerám? Ty dívky se přece vdají, tak proč se starat o jejich vzdělávání?“ Ale chtěla to dokázat. Sledovala jsem ji, jak zkouší všechny možné práce a selhává, a přitom vždy našla sílu druhý den vstát a zkusit to znovu. Byl jsem naplněna obdivem k této fenomenální ženě. 

Takže toto se skutečně stalo mou motivací v životě. Chtěla jsem, aby moje máma mohla odejít do důchodu a chtěla jsem vytvořit udržitelná řešení, která vymýtí bolest, která přichází s chudobou.

Ne. O technologiích jsem nevěděla nic. Nebylo to ani v mém slovníku. Chtěl jsem být pilotkou. Byla to myšlenka odletět daleko od chudoby. Ale můj první let vedl do Ameriky a já si uvědomila, že stát se pilotkou není nic pro mě. Tak jsem se snažila najít něco jiného, co bych mohla dělat. Vždycky mě bavila chemie, tak jsem se jí začala věnovat. Byla jsem na cestě stát se inženýrkou chemie, dokud jsem si nevybrala druhý hlavní obor, aplikovanou matematiku. 

Během prvního roku na vysoké škole jsem potřebovala absolvovat základní kurz jazyka Java jako požadavek pro svůj matematický obor, a okamžitě jsem se do něj zamilovala. Opustila jsem chemii jako hlavní obor a přešla na počítačové vědy. Titul v počítačových vědách jsem nakonec získala za jeden rok!

Na vysoké škole jsem získala práci školníka. Jako mezinárodní studentka jsem mohla pracovat 20 hodin týdně za minimální mzdu. Všechny peníze jsem šetřila pro svou rodinu. Nakonec jsem ušetřila tolik, abych mohla přestěhovat rodinu z našeho zchátralého domova a převzala obživu rodiny, a moje máma si tak konečně mohla vydechnout. Chtěla jsem svou rodinu i nadále finančně podporovat, ale uvědomila jsem si, že když budu každý měsíc posílat peníze domů, pak nikdy nebudu skutečně moci podporovat svou komunitu. Tak jsem se rozhodla založit školu. Tak byl zahájen projekt Zawadi.

Škola je udržitelná. Rodiče platí asi 10 dolarů měsíčně, aby mohli posílat své děti do této školy, a tato částka vystačí na mzdy učitelů a další potřeby. A jako další plus, všechny počítače byly ty, které jsem shromáždila při práci v Americe. Poté, co jsem absolvovala vysokou školu, jsem pracovala v technologické společnosti. Všimla jsem si, kolik počítačů se v těchto společnostech vyhodí – každé tři roky se počítače vyřazují, protože jsou pro technologické pracovníky příliš pomalé. Některé z nich se recyklují, ale ne mnoho. Tak jsem začala tyto počítače sbírat a přinášet je do školy.

Tyto počítače byly výchozím bodem pro využití školy k zavádění nových nápadů do komunity. Škola poskytla šanci experimentovat a pomáhat ostatním učit se nové věci.

Děti do školy docházely ve svém volném čase, aby se naučily základní dovednosti, jako je používání počítače nebo myši. Ale po chvíli jsme si všimli, že většina vracejících se studentů byli chlapci. Dívky zůstávaly doma, aby pomohly s domácími pracemi. Díky tomu jsme si uvědomili, že abychom zajistili rovný přístup, musíme se přesunout do stávajících škol. Toto úsilí vyústilo ve vznik mé neziskové organizace TechLit Africa, která spolupracuje se školami na poskytování osnov zaměřených na sebedůvěru, řešení problémů a internetové dovednosti. Učíme dovednosti jako programování, grafický design, audio a video produkce – a to vše ve formě projektu. Učitelé a specialisté přistupují k osnovám z profesního hlediska, takže se studenti učí používat počítač a další technologie způsobem, jakým to dělají profesionálové. V současné době se věnujeme 4000 studentům v 10 školách. Naším dalším milníkem je spolupracovat se 100 školami po celé zemi.

V Keni je podnikatel každý, ale má velmi, velmi malou firmu. Je málo z nich se vyvine z malé firmy na středně velkou, která může zaměstnávat lidi.

Jednou z fascinujících věcí v Keni je to, že jelikož lidé nemají v oblasti počítačů žádnou historii, nemají ani žádné předsudky. V TechLit Africa je dívka, které je 10 let a miluje programování. Nic jiného nedělá. Je tu také chlapec, který rád používá textové editory pro formátování dopisů, což je podle nás práce spíše pro sekretářku – ale on to miluje. Nejsou tu žádné předsudky. Tyto děti mohou přijít s čistým štítem, zjistit, jaké aplikace se jim líbí, a najít v nich své sebevyjádření. To je jedna z úžasných věcí, se kterými se setkávám při své práci. Odstranili jsme všechny předsudky.

Spojte se s Nelly na Twitteru prostřednictvím profilu @nelly_cheboi, na Instagramu přes profil @nellycheboi nebo na LinkedIn. Aktuální informace o TechLit Africa získáte na Twitteru prostřednictvím profilu @techlitafrica, na Instagramu přes profil @techlitafrica nebo na LinkedIn. Organizaci TechLit Africa můžete rovněž podporovat přímo prostřednictvím finančních nebo IT darů.

Women Who Master se zaměřuje na ženy, které významně přispěly k oboru STEM. Cílem tohoto seriálu je vyzdvihnout tyto příspěvky, inspirovat budoucí lídry a pomoci odstranit genderové rozdíly v technologickém sektoru.

Fotografii poskytl/a: TechLit Africa